V našem Středisku humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE momentálně registrujeme 135 dobrovolníků, kteří v případě mimořádné události poskytují psychosociální pomoc, monitorují škody či provádí stavebně technické konzultace. Dlouhodobě se snažíme prohlubovat jejich připravenost a profesionalitu tak, aby dokázali v nutném okamžiku adekvátně jednat a pomáhat. 

V současné obě má 22 našich dobrovolníků za sebou výcvik krizové intervence v rozsahu minimálně 150 hodin, a jsou tak plně kvalifikovanými krizovými interventy. Dalších 51 dobrovolníků prošlo šestnáctihodinovým školením o psychosociální pomoci.

Uvědomujeme si, že pouhé teoretické školení nestačí k úplné připravenosti dobrovolníků a jejich práci v terénu. Organizujeme proto pravidelně dvakrát ročně samostatné nácviky krizové intervence a psychosociální pomoci, které spočívají v simulaci modelových situací, jež by při mimořádných událostech mohly nastat. Jsou řízeny a komentovány odborníky, psychology, zkušenými krizovými interventy či sociálními pracovníky.  

Nácviky začínají rozdělením účastníků na skupinu krizových interventů a skupinu dobrovolníků poskytujících psychosociální pomoc*. Následně se rozdělí do malých skupinek po 3 až 6 osobách, které si dále rozdělí jednu ze dvou rolí, buď krizového interventa/osobu poskytující psychosociální pomoc, nebo osoby zasažené mimořádnou situací. Zbylí účastníci v daný moment jen přihlížejí a pozorují průběh poskytované intervence/pomoci.

Lektor následně nastíní či popíše modelovou situaci, do které se mají dobrovolníci v obou rolích vžít. Instrukce pro krizového interventa/osoby poskytující psychosociální pomoc může znít následovně: „Před třemi dny proběhlo ve vesnici, kde se nacházíte, tornádo, které značně poničilo část obce a obytných domů. Vy se nyní chystáte do domu č.p. 50, kde původně bydleli pan a paní Komárkovi. V tuto chvíli máte zprávu, že dům je z velké části neobyvatelný, máte však domluvenou schůzku s obyvateli domu. Dle instrukcí jdete do domácnosti za účelem monitoringu škod.“

Instrukce pro zasaženou osobu mohou vypadat třeba takto: „Jste v roli zasažené osoby, jste žena, středního věku. Nacházíte se ve vesnici, kterou před třemi dny postihlo tornádo. Jste zde, protože v této vesnici bydlí vaši rodiče. Dům vašich rodičů byl mimořádnou událostí značně poničen až do té míry, že je momentálně téměř neobyvatelný. Rodiče byli odvezeni na bezpečné místo, do prozatímního bydlení, a vás zavolali, abyste jim sem přijela pomoci. Vy nyní celou situaci řešíte, je pro vás nepřehledná, snažíte se v ní zorientovat, rodiče jsou staří, zmatení a vystrašení a nedávají vám jasné instrukce. Vy se snažíte co nejrychleji vyřešit zejména praktické věci, abyste mohla zpět za svou rodinou a prací, které máte v jiném městě. Jedete na plné obrátky a zapomínáte mimo jiné i na své základní životní potřeby, jako je hlad, žízeň a spánek. Přijde vás navštívit dobrovolník z Diakonie ČCE s úmyslem zmapování škod na nemovitosti. Vy zpočátku odpovídáte na veškeré dotazy, později se projeví vaše vyčerpání a vy propadnete smutku a bezmoci.“

Jakmile dostanou obě strany od lektora instrukce s nastíněním situace, dochází k samotnému modelování. Během předem stanoveného času (obvykle 10 minut) probíhá simulace poskytování krizové intervence či psychosociální pomoci. Lektor a ostatní účastníci nácviku bez přiřazené role sledují průběh simulace. Po skončení dojde ke sdílení zpětné vazby.

Každý, včetně modelujících, má prostor vyjádřit své pocity a postřehy. Hodnotí se, jak si krizový intervent či osoba poskytující psychosociální pomoc se situací poradili a zda adekvátně použili metody a postupy, které měli. Dále zda správně vyhodnotili potřeby zasaženého, zda na ně správně reagovali, zda byl jeho verbální i neverbální projev přiléhavý apod. Přihlížející také navrhují alternativní reakce a zlepšení.

Účastníci se postupně ve všech rolích střídají a modelové situace se obměňují. Nácviky probíhají v podstatě nepřetržitě po celou dobu školení, mohou být proloženy občasným výkladem nebo nácvikem nějaké konkrétní techniky krizové intervence či psychosociální pomoci (například uzemňovací, nebo dýchací).

Stěžejním cílem nácviků je připravit účastníky a tedy naše skvělé dobrovolníky na co nejširší řadu situací a emocí, se kterými se mohou v terénu setkat. Lidé při mimořádných situacích utrpí různé ztráty a projdou různými změnami, které mohou vyvolat velmi různorodé reakce a stavy. Právě na ně by měli být dobrovolníci připraveni.  

Věříme, že nácviky a prožití konkrétních modelových situací zažitých na vlastní kůži upevní dovednosti zúčastněných dobrovolníků, aby mohli poskytovat psychosociální pomoc a krizovou intervenci co nejefektivněji.

* Poznámka: Definice psychosociální podpory a krizové intervence dle Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce – Psychosociální podpora je proces usnadňování a posilování odolnosti jednotlivců, rodin a komunit, aby se mohli zotavit z kritických nepříznivých událostí s potenciálně škodlivými dlouhodobými dopady a přizpůsobit se jim. Psychosociální podpora tak podporuje obnovu sociální soudržnosti a infrastruktury. Krizová intervence je okamžitá a krátkodobá nouzová reakce na duševní, emocionální, fyzické a behaviorální potíže. Krizová intervence pomáhá obnovit rovnováhu biopsychosociálního fungování jedince a minimalizovat možnost vzniku dlouhodobého traumatu nebo tísně.
Více též na stránce zvladnesto.cervenykriz.eu/psychosocialni-podpora