U příležitosti dnešního Světového humanitárního dne jsme se zeptali Dmytra Lunova z naší partnerské organizace Myrne Nebo na jeho práci humanitárního pracovníka. Hovořili jsme o tom, co to obnáší a jakým výzvám čelí. Dmytro pracuje jako projektový manažer a společně s dalšími kolegy pomáhá lidem v ukrajinském Charkově a okolí. Jeho rodinu, která je mu velkou oporou, tvoří, jak sám říká, rodiče, tedy máma s tátou, a kočka.
Jak jsi se stal humanitárním pracovníkem?
Moje cesta k humanitární práci začala 22. února 2022, kdy došlo k plné invazi Ruska na Ukrajinu. Když byl Charkov neustále ostřelován a mnoho obchodů zavřeno, uvědomil jsem si, že nemohu jen nečinně přihlížet. Připojil jsem se k organizaci Myrne Nebo jako dobrovolník. V kuchyni, kde se připravovala teplá jídla pro potřebné, jsem pomáhal loupat zeleninu. Později jsem se stal správcem jedné z kuchyní. Vždycky jsem cítil silnou touhu pomáhat lidem, zejména těm, které nějak zasáhly konflikty a různé katastrofy. To mě vedlo k rozhodnutí pracovat v humanitární oblasti. Následně jsem se proto rozhodl v organizaci zůstat. Nyní pracuji hlavně v kanceláři jako projektový manažer.
Jak reagují lidé, rodina a přátelé, když jim řekneš, co tvoje práce obnáší?
Reakce lidí jsou často smíšené. Někteří vyjadřují obdiv a respekt za to, že jsem si vybral tak náročnou cestu. Moje rodina a přátelé se zpočátku obávali hlavně rizik spojených s touto prací, ale postupem času začali chápat, jak je to důležité, a nyní mě podporují.
Jak vypadá tvůj pracovní týden?
Můj pracovní týden obvykle zahrnuje plánování projektů, schůzky, návštěvy na různých místech, koordinaci s jinými organizacemi, přípravu zpráv a další činnosti. Přestože každý den může být nepředvídatelný, podílím se celkově na tom, aby se pomoc dostala k těm, kdo ji potřebují.
Jakým nejtěžším výzvám v práci čelíš?
Jednou z největších výzev je podle mého názoru, že pracujeme v přední frontové zóně. Město Charkov se bohužel nachází velmi blízko hranic s Ruskem a je již tři roky pod neustálým ostřelováním. Tato práce vyžaduje velkou vytrvalost a odhodlání.
Co ti pomáhá tuto práci zvládat? Co ti třeba přináší radost?
Podporou, inspirací a pomocí je mi přátelský a početný kolektiv v naší organizaci, podpora kolegů, výsledky naší práce a vidina pozitivních změn. Největší radost mi přináší vědomí, že moje práce skutečně zlepšuje životy lidí.
Pracuješ pro jednu z největších humanitárních organizací na Ukrajině. Co to přináší?
Práce v takové organizaci nám umožňuje efektivně koordinovat naše aktivity a poskytovat pomoc tam, kde je jí nejvíce potřeba. Máme přístup ke zdrojům, podporu mezinárodních partnerů a možnost rychle reagovat na krizové situace, což činí naši práci mimořádně významnou.
Jako humanitární pracovník denně pomáháš lidem zasažených válkou na Ukrajině. Jaká je situace dnes? Co je podle tebe potřeba udělat nyní a co bude třeba udělat pro lidi na Ukrajině v budoucnu, po skončení války?
V současné době je situace stále obtížná, existuje mnoho problémů, jako je nedostatek potravin a přístup ke zdravotnickým službám. Podle mého názoru je nyní nejdůležitější podpořit zasažené, obnovit infrastrukturu a poskytnout psychologickou pomoc. Po skončení války je třeba se zaměřit na obnovu země, vytvoření podmínek pro stabilní rozvoj a rehabilitaci lidí, zejména jejich psychologické zotavení a rozvoj obyčejných lidí, kteří to potřebují. Stejně tak bude potřeba zajistit fyzickou, psychologickou a sociální rehabilitaci veteránů, jichž bude po skončení mnoho a hodně z nich bude mít nejspíš problémy se zapojit zpátky do běžného života.
Pokud je to možné říci, co plánuješ dělat, až skončí tvé dny v roli humanitárního pracovníka? A kdy myslíš, že by se tak mohlo stát?
Chci pokračovat v práci jakkoliv spojené s pomocí lidem. Časově nedokážu odhadnout, kdy se to stane. Nyní jsem plně oddán své současné práci.
